Celoživotní rozvoj jako smysl života

Před pár týdny jsem byla na třídenním intenzivním tréninku. Se mnou tam bylo dalších několik set lidí. Odhaduji, že nás mohla být tisícovka. Skladba účastníků byla zajímavá. Puberťáci s rodiči, skupiny kolegů z firem, lidé zaměstnaní i OSVČ, majitelé firem, lídři, partneři či manželé, kluci a holky mladší než 20 let i dámy a pánové nad 60 let.

Proč? Proč jsou tihle všichni ochotní odjet na 3 dny včetně víkendu z domova a strávit ho zavření v hale, ráno vstávat, celé 3 dny se vzdělávat, jít spát pozdě v noci s hlavou plnou myšlenek?

Protože jim to dává smysl. Ve škole nás sice naučí číst, psát a počítat. V rodině nás naučí slušnému chování. A současně si ze školy i od rodičů neseme do života soustu strachů, nejistot a vzorců chování, které nefungují.  Strach z neúspěchu, strach udělat chybu, strach z nepříjemné situace, potřeba dokonalosti, potřeba mít vždy a se všemi dobré vztahy, neumět říkat „NE“….. doplňte si své vlastní strachy. Máme je v sobě všichni. I já. Tato témata řeší i mí klienti.

Na takové akci se účastníci vzájemně podporují. Ve skupině stejně naladěných lidí se nebojíme přiznat, že se nedaří. Protože i ti ostatní zažili podobnou zkušenost. Na druhé straně roste sebedůvěra. Zvlášť tehdy, když přejdete po žhavém uhlí, po rozbitém skle nebo o svůj krk ohnete roxorovou tyč.

Jenže pak se všichni rozjedou domů, kde nadšení a přesvědčení, že teď už všechno zvládnu, pomalu vyprchává. Co s tím? Jak vydržet na cestě ke svému cíli, když nás doma nechápou či nepodporují?

Na začátku je otázka PROČ. Proč chci něco dělat, něco změnit? Co je ta touha, která nás každé ráno vytáhne z postele? Podporu můžeme najít v knížkách, videích na Youtube, můžeme zajít na přednášku nebo na konferenci. Ale přiznej si, milí čtenáři, jak se ti daří uvádět informace a rady z knih do praxe? Obvykle to moc nefunguje.

Pak existuje druhý, silnější stupeň osobního rozvoje. Různé tréninky nebo workshopy. Taky si účastnící zažijí něco na vlastní kůži, jsou zapojení do dění, požívají emoce. Proto se lidé opakovaně účastní stejných tréninků. Pokaždé se obohatí o nové informace a současně mají možnost srovnání. Aha, tak posledně jsem to měl takhle a dneska se na stejné téma dívám jinak. Změnil jsem se.

Za nejsilnější a nejintenzivnější možnost považuji pravidelné konverzace s koučem nebo mentorem. Na začátku spolupráce si klient pojmenuje vítězství. A potom se pravidelně setkávají. Klient si najde svou vlastní jedinečnou cestu k cíli. A společně řeší výzvy, které před klientem stojí. Tato spolupráce může trvat měsíc i půl roku. Mentor už prošel cestou, na které je teď klient a umí poradit. Kouč vede klienta otázkami, které mají strukturu a má metodické vzdělání. Skvělý kouč umí klienta zbavit strachů a nepříjemných pocitů.

Jak poznat skvělého kouče? Ptejte se na to, jak se dostal k této profesi. Ptejte se na jeho vzdělání. Jaký výcvik má za sebou a jak se bude vzdělávat dál. Kolik má hodin praxe. Jaká témata řeší se svými klienty.

Jedna z našich koučovacích metod se jmenuje Síla prostředí. Během 12 hodinových konverzací vytvářím s klienty prostředí, které podporuje. Prostředí totiž vždy vyhrává a my se mu podvědomě přizpůsobujeme. A bez významné změny prostředí není žádný proces změn udržitelný. Proto hledáme tolerance – to, co bere energii a tolerance pak likvidujeme. Vytváříme vítězné prostředí, které podporuje osobní evoluci.

Lenka Šmidová, profesionální kouč týmu Život jako hra - www.zivotjakohra.cz